Andělská hora

Hrad je poprvé připomínán roku 1402, kdy se po něm píše Boreš Hrabě z Oseka. Za husitských válek byl majetkem Jakoubka z Vřesovic. Upravován byl v 60. letech 15. století za Zbyňka Zajíce z Házmburka a koncem století za pánů z Plavna. Po dobytí Švédy v roce 1635 byl již udržován pouze nouzově. Andělská Hora byla definitivně opuštěna po požáru roku 1718.

Hrad Andělská Hora stával na kuželovitém vrchu těsně nad stejnojmenným městečkem. Přesné okolnosti jeho založení nejsou známé; je však nepochybné, že vznikl až na přelomu 14. a 15. století na bečovském panství pánů z Rýzmburka. Andělská Hora měla spolu se starším hradem Bečovem patrně zabezpečovat zdejší rozsáhlé rýzmburské zboží, obklopující z jihu, východu i severu královské Karlovy Vary.
Nejstarší zmínka o hradu Andělské Hoře (tehdy Englburgu) pochází z r. 1402, kdy byl majitelem bečovského panství Boreš Hrabě z Rýzmburka. Vlastním držitelem hradu byl ale jeho bratranec Boreš mladší z Rýzmburka, příslušník panské jednoty a odpůrce Václava IV. Zemřel kolem r. 1403 a zanechal dva nezletilé syny, opět Boreše, jejichž poručníkem byl již zmíněný strýc Boreš Hrabě. Bratři Borešové postoupili r. 1406 se souhlasem krále Václava IV. bečovské panství i s Andělskou Horou Oldřichu Zajíci z Házmburka, bratrovi pražského arcibiskupa Zbyňka Zajíce, pravděpodobně výměnou za zástavní královský hrad Přimdu. Oldřich Zajíc prodal již r. 1411 Bečov pánům z Plavna, ale Andělskou Horu držel do své smrti r. 1414. Poté připadla jako odúmrť královské komoře; r. 1415 už zde vládl královským jménem loketský purkrabí Janek Maleřík.
O tehdejší podobě hradu nejsou zprávy, je však možné, že se jednalo jen o provizorní, snad dřevěnou stavbu

V r. 1430 se zmocnil tohoto královského hradu známý husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic, který sem dosadil silnou posádku. Ještě téhož roku zde přijímal výpalné od bamberského biskupa. Později podnikal z hradu četné výpady do okolí. R. 1433 odtud dokonce vyrazil se svými lidmi proti valdsaskému klášteru do Bavorska, který rozbořil. Když pak císař Zikmund zapsal r. 1437 Loketsko svému kancléři Kašparu Šlikovi, dostala se do jeho držení i andělská Hora, kterou krátce předtím Jakoubek vrátil královské komoře. Hrad byl tehdy tak sešlý, že sám císař přispěl na jeho opravu, aby nemusel být zbořen. Po Kašparově smrti (1449) se ujal šlikovského panství, a tedy i Andělské Hory, jeho bratr Matyáš.
Patrně teprve za Šliků byla postavena dnes nejstarší část hradu, čtverhranná obytná věž na nejvyšším místě hradní skály.

Andělská Hora představovala také strategicky významný opěrný bod při cestě z českého vnitrozemí do Karlových Varů a středního Poohří. Proto král Jiří z Poděbrad přiměl r. 1461 Šliky, aby mu hrad postoupili; za to jim uznal a potvrdil jejich zápisy na Loketsko. Andělskou Horu pak postoupil jako doživotní zástavu katolickému magnátovi Zbyňkovi Zajícovi z Házmburka, kterého si chtěl tak zavázat. Andělská Hora, která byla již v 1. pol. 15. století dočasně odtržena od bečovského panství, se nyní stala samostatným zbožím. Po brzké Zajícově smrti (1463) dal král Jiří hrad svému synovi Hynkovi, knížeti münsterberskému, a při té příležitosti rozšířil zdejší, nepříliš rozsáhlé panství o Radošov, Šemnici a osm dalších vesnic, které získal od kláštera v Oseku. Ovšem Hynek ještě téhož roku postoupil Andělskou Horu královskému komorníku Janovi ze Štampachu s podmínkou, že hrad, vyňatý v té době z pravomoci loketského manského soudu, bude vždy otevřen Poděbradským. Jan ze Štampachu a jeho bratr Jiří však dlouho hrad nedrželi. Po vypuknutí nové domácí války mezi panovníkem a jednotou zelenohorskou se zmocnil Andělské Hory kolem r. 1466 přední člen jednoty, míšeňský purkrabí Jindřich II. z Plavna. Jindřich patřil k saskému rodu pánů z Plavna, kteří získali pozemkové vlastnictví z západních Čechách již v první polovině 15. století (Bečov). Král Jiří musel proti tomuto rozhodnému odpůrci poměrně dlouho bojovat, a spojil se proto se saskými knížaty. Teprve r. 1469 dobylo královské vojsko Andělskou Horu zpět. Později byl Jindřich zajat saskými knížaty, která si rozdělila statky Plavenských podle předchozí dohody s Jiřím Poděbradským.

Po nástupu Vladislava II. na český trůn (1471) obnovil rodové národky na Andělskou Horu Jindřich III. z Plavna. K narovnání došlo r. 1482 na sjezdu v Mostě za přítomnosti krále, nejvyšších zemských úředníků, Jindřicha III. z Plavna i saských knížat. Jindřich sice ztratil v Sasku Plavno, ale získal v Čechách nazpět jako dědičný majetek kromě dalšího zboží také Bečov a Andělskou Horu, nyní opět spojené načas do jednotného bečovského panství. Jeho vláda byla pro hrad mimořádně významná. Někdy v 80. letech 15. století založil pod ním městečko Andělskou Horu, jemuž udělil různé výsady. A když před r. 1496 prodal Jindřich hrad Bečov Pluhům z Rabštejna, stala se Andělská Hora střediskem samostatného plavenského panství.

Nový, sídelní význam hradu bezpochyby motivoval rozsáhlou pozdně gotickou přestavbu na přelomu 15. a 16. století. Hrad byl tehdy podstatně rozšířen o nové opevnění vnitřní části a o předhradí s branami.

Popis

Přístupová cesta vede podél jižního boku strmé skály, na jejím západním konci se stáčí obloukem zpět k východu. Tam ji přehrazuje první brána krytá hradbou se střílnami a polookrouhlou baštou. Cesta dále pokračovala nepravidelným trojbokým púředhradím krytá pouze dřevěnou stěnou ke druhé bráně a do nádvoří jádra. Zpočátku jednoduchá druhá brána byla v pozdější fázi přestavěna do podoby průjezdu dvouprostorového věžovitého stavení se složitějším vývojem. Průjezd brány byl dodatečně zaklenut třemi poli cihlové křížové klenby. V zadní části nádvoří stál dvoutraktový lichoběžná palác, v jehož patře byly použity sklípkové klenby. V těchto místech podle archeologického výzkumu stála nějaká starší zděná stavba. Od paláce stoupá hradba s dnes zaniklou polookrouhlou baštou k nejvyššímu bodu skály, kde stával čtverhranný mírně lichoběžníkový donjon. Skalní za ním hřeben pokračuje dále k západu, kde nad vstupem stála další podsklepená stavba.

Nejstarší fázi náleží nejspíš donjon spolu s budovou nad vstupem. Další fázi z 60.-80. let náleží opevnění nádvoří a první brány. Východní palác je dílem mladší stavební fáze za pánů z Plavna. Zřejmě za Šliků byla postavena nejstarší část hradu, čtverhraná obytná věž na nejvyšším místě skály.

Za Jindřicha IV. byl v polovině 16. století postaven renesanční dvoupatrový palác. Po čase však pánové z Plavna získali hrad zpět a v 80. letech 15. století pod ním založili městečko, jež bylo s hradem spojeno rampou a dřevěným mostem. Místo se stalo významným centrem panství, hrad byl pozdně goticky přestavěn a rozšířen. Byla to drahá stavba, a tak po polovině 16. století museli plavenští páni hrad kvůli dluhům prodat. V době stavovského povstání patřil hrad k centrům protihabsburské opozice, po porážce stavů připadl hrad Heřmanu Černínovi z Chudenic. Ten však na hradě již nesídlil, zvláště pak poté, co hrad v roce 1635 zpustošili Švédové. Konečnou zkázou byl požár v roce 1718, který se větrem přenesl na hrad z městečka. Hrad kompletně vyhořel a už nebyl opraven. Zachovaly se dvě vstupní brány, zříceniny paláce a obytných budov horního hradu.

Zlata Hnátová