Česky Německy

Zámek Chyše

První zmínky o Chyši pocházejí z poslední třetiny 12. století. Písemné zdroje uvádějí, že na dnešním místě zámku stálo sídlo rodu Odolenoviců, jenž zde nechali vystavit kamennou tvrz. Přestože starobylý rod zde sídlil přes 200 let, nezůstali po nich žádné větší zmínky. Jen snad, že během husitských válek byla zničena a pobořena. V roce 1466 se stává novým majitel Buriánu z Gutštejna, ale záhy v roce 1467 o svůj hrad přichází vojsky krále Jiřího z Poděbrad, která hrad vyplenila a zničila. Pán z Gutštejna se přidal k Jednotě zelenohorské a šlechticům bojujících po boku Zdeňka ze Štermberka. A to se také stalo osudným pro kamennou tvrz v Chýších. Ještě téhož roku se přiklání na stranu krále Vladislava Jagellonského a roku 1473 mu král „hrad pobořený řečený Chyše s vesnicemi a lidmi“ propustil z manství do přímého držení. Burián z Gutštejna se zasloužil o rozkvět města i hradu a to tím, že opravil hrad, kolem města vybudoval opevnění s dominantními jedenácti baštami, které celé město hlídali a nechal vystavět městský špitál spolu s kostelem sv. Bartoloměje. Když v roce 1489 umírá hrad dědí jeho potomci až do 16. století, kdy poslední potomek z rodu, Anežka provdaná za Mikuláše z Lobkovic, přepisuje hrad na svého muže (tj. r. 1566).

Nový majitel Mikuláš z Lobkovic se ve výstavbě a obnově Chyše také velmi činil. V roce 1578 přestavěl původní gotický hrad na renesanční zámek a to z reprezentativních důvodů. A však již za rok prodal zámek a město Chyše i s vesnicemi panu Ferdinandu Ronšpergálovi z Ronšperka a Držkovic. Ale i tento majitel si zámek nepodržel déle než-li osm let. Prodal ho paní Gryzeldě Švamberkové z Lobkovic a ten ji zůstal až do její smrti v  roce 1607 a dědicem chýšského panství se stává její syn z prvního manželství Bohuchval Berka z Dubé. Protože byl Bohuchval Berka považován za stoupence Bedřicha Falckého, kterého zastupoval ve funkci nejvyššího pražského purkrabí, a jedním z původců stavovského povstání, byl v nepřítomnosti odsouzen komisí exekucionis a v roce 1621 popraven. Pro potupu cti bylo jeho jméno přibito na staroměstskou šibenici. Celý jeho majetek byl konfiskován.

Novým majitelem Chyší se stal Jiří Vilém z Michny, svobodný pán z Vacínova, císařský apelační rada, jemuž byly Chyše prodány bez odhadu za neskonale nízkou cenu. Jiří Vilém Michna zde obnovil roku 1627 karmelitánský konvent. Neučinil tak však na původním místě, ale dal jej postavit spolu s novým klášterním kostelem Panny Marie Sněžné ve městě.

Rod Michnů se usídlil na zámku Chýši na bezmála devadesát let, krom malé přestávky, dvaceti let, kdy syn a zároveň dědic Vilém Bedřich, Jiřího Viléma z Michny, který zemřel v roce 1651, prohospodařil svůj majetek a byl mu v roce 1664 odebrán a finančně ohodnocen.

Chýšské panství zakupují dne 13.12.1664 bratři Albrecht a Arnošt Abund Kolovrat-Krakovští, jenž celé panství prodávají v roce 1672 dceři Viléma Albrechta Anně Ludmile, jež se podruhé provdala za barona Karla Jiřího Michnu z Vacínova a přepisuje Chyše na něj. Žila s ním až do jeho smrti (+1710) a sama zemřela v roce 1718.

Manželé Michnovi město zvelebovali různými stavbami a přestavbami. Byla dokončena budova nového kláštera, po požáru byl nově upraven karmelitánský kostel uvnitř města, za městem na vršku Špičák byl nově postaven kostel Zvěstování Panny Marie s rodinnou hrobkou. Kromě toho byl barokně upraven zámek, jehož přestavba byla započata v roce 1695. Z této doby pochází také nástropní malba Petra Brandla (1698 - na klenbě salonu v přízemí). Námětem olejomalby na vápenné omítce je biblický motiv: “Králi Davidovi je přinášena hlava syna Saulova.“ Petr Brandl je jeden z nejvýznamnějších umělců působících na zámku v Chýši. Vznik olejomalby datujeme v letech 1698-1700, jediná dochovaná památka Petra Brandla v Chýši.

Po smrti Anny Ludmili se dostává Chyše do držení jejího bratra hraběte Františka Kolovrata-Krakovského, člena zlatého rouna. Po něm zdědil panství roku 1723 jeho syn Vilém Albrecht a v roce 1738 dědí syn Jan Josef panství, ale již jako jeho otec je orientován na jiná panství a v roce 1747 prodává chyšské panství Václavu Leopoldovi Puztovi z Breitenbachu, pánu na Lukách a Budově. Ale jakožto majitel se neosvědčil, celé panství zadlužil a ve veřejné dražbě získavá zámek Chýše v roce 1766 hrabě Prokop Lažanský z Bukové. Tím byla sloučena dohromady velká panství v této oblasti – Manětín, Chyše a Rabštejn. Roku 1804 došlo k rozdělení majetku Prokopa mezi jeho dva syny a tím došlo k rozdělení na dvě rodové větve Katanských.

Po smrti Prokopa II. roku 1823 dědí panství jeho syn Prokop III., jenž dal dnešnímu zámku svou podobu. Zámek přestavěl v novogotickém stylu podle poslední“módy“. Přestavbu provedl v letech 1856-1858 a architektem se stal Vojtěch Ignác Ullmann, který vštípil dnešní úplnou podobu (tudorovská novogotika) zámku. Prokop III. zemřel roku 1868 nezanechav potomků. Po Prokopovi zdědil Chyše synovec Alexandr, syn bratra Vojtěcha a protože již v roce 1870 v Budapešti zemřel, přešlo dědictví na Leopolda II. hraběte Lažanského svobodného pána z Bukové, syna Leopolda I. bratra Prokopa III. Zemřel náhle ve věku 37 let roku 1891 v Mariánských Lázních . Protože nebyl ženat, zůstavil Chyše i ostatní majetek bratru Vladimíru.

Hrabě JUDr. Vladimír Lažanský zasvětil zbytek svého života správě zámku tomu tak bylo až do jeho smrti v roce 1925 a po něm zámek zdědil jeho syn Prokop IV., který panství vlastnil až do roku 1945, kdy mu bylo konfiskováno.

Po roce 1945 byl zámek zařazen do druhé kategorie našich historických památek. Již v roce 1946 byl ustanoven majetkem Ředitelství lesů a statků, které je vystřídáno zemědělským učilištěm, později Střední zemědělskou školou.

V letech 1967-1989 je zámek využíván např.: jako škola v přírodě, a postupně je odsouzen k úplnému zničení. Po revoluci v roce 1989 nedochází k zvratu až v roce 1995-1996 kupuje Ing. Vladimír Lažanský z Děčína zámek a pouští se do rozsáhlé rekonstrukce. Dne 30. 5. 1999 byla otevřena první část zámku.

Chýšský zámek se neproslavil jen dlouholetou historii a nádhernou architekturou. Jednou z  mnoha dominant je i Zámecký pivovar, který má dlouholetou tradici. Historii zámeckého pivovaru můžeme doložit až k roku 1587, kdy Grizelda Švamberková kupuje zámek. Přístavbu a připojení další části pivovaru k původní, datujeme v letech 1839 – 1841, kdy došlo k propojení dvou starých původních sklepení, které neměli potřebnou kapacitu. Právě tuto podobu pivovaru obdivujeme až dodnes. Zámecký pivovar byl v provozu nepřetržitě až do roku 1932. Za druhé světové války sloužil pivovar jako sýpka obilí. Starý pivovar prodělal mnoho přestaveb, ale jako nejhorší se ukázala být vestavba uhelné kotelny. Po dlouhých 74 let je dnes tradice pivovarství obnovena i na chýšském zámku.

Umělecko–historicky park lze hodnotit jako velmi dobrý příklad krajinářské architektury z poloviny 19. století s působivým založením, které využilo členitý prostor pro vytvoření téměř všech forem zahradní architektury té doby a spojilo je v dokonalé harmonii. Je názornou ukázkou sloučení dvou různých stylů. První je složen z potoka, který obtéká kolem zámku a ve kterém se zámek zrcadlí, a malé zelené údolí. Vše je proloženo zelení, bylinami a stromy, které jsou základem druhé části. Druhou část parku tvoří louka s mnoha starými stromy, jenž vrhají různé stíny.

Mezi oběma částmi parku je svah, který přechází v rovinu spojující jeho obě části. V centru tohoto svahu je nejstarší strom v parku, cca 400 let stará lípa, k níž je směřována i široká promenádní cesta.

Park je kombinací louky a nádherného údolí, ve kterých dominují staré stromy a úžasně tak podtrhují romantické vyznění novogotického zámku.

Další významnou a neoddělitelnou součástí historie zámku je přítomnost Karla Čapka na Karlovarsku a přímo na zámku. Od května do září roku 1917 zde působil jako domácí učitel dětí Vladimíra Lažanského. Tento nedlouhý pobyt se však odráží i v jeho dílech (1919 - Na zámku, 1923 - Krakatit, kde inspirací byl výbuch muničního skladu v Plzni, Makropolus - zde nacházíme starou pověst Lažanských). Dnes je pobyt Karla Čapka zde součást prohlídkové trasy.

Kateřina Tuláková