Kovářská

Kovářská, horská obec centrálního Krušnohoří, se nachází asi 10 kilometrů od nejvyššího vrcholu Klínovce. Počátky její historie sahají až do středověku, kdy zde a v okolních vesničkách probíhala těžba železné rudy. Její pracování v tzv. hamrech se datuje již od 14. století, kdy jich kupříkladu jen v Kovářské stálo pět. S jejich prvotní výstavbou je spojován šlechtický rod Šumburků, tehdy velice mocné šlechty z podkrušnohoří a to zejména z Perštejna.

Dalším významným obdobím z historie obce se stala Třicetiletá válka a s ní související kamenný památník ze začátku 20. století, připomínající neblahou událost Švédských vojsk výstižným nápisem: Švédský hrob 1641 - Rašeliniště smrti. Říká se, že některý s tehdejších obyvatel Kovářské nebo blízkého okolí zavedl nic netušící část Švédské armády do rašeliniště, kde všichni utonuli.

Rozvoj železářství se zde měnil současně s hospodářským a politickým vývojem celé střední Evropy. Po třicetileté válce, kterou i nemalá část krušnohorských vesniček nepřežila, se železářství zdárně vzpamatovává a až do hladomoru v roce 1772 se rozvoj v obci nezastavil. Již v roce 1780 je však vše v pořádku a obec má ke dvěma tisícům obyvatel. S nadcházejícími napoleonskými válkami se zvyšuje potřeba železa a obec se dále rozvíjí. Když však tudy začnou táhnout vojska započne nadcházející úpadek města. Vysoká pec, jež je datována do roku 1595, jakožto součást železárny je udržována s obtížemi ještě několik desítek let a ani její koupě ze strany hraběnky Gabriely z Buquoyů v roce 1832, jí nepřinesla záchranu na více než dalších pár let, kdy zde byl provoz zastaven. Průmysl v obci se transformoval na výrobu zápalek, sametu, příze a nití a knoflíků, avšak největším podnikem v obci,tohoto typu v celé střední Evropě, byla Kallova továrna na rybí konzervy.

Další historie obce po roce 1883, kdy byla povýšena na městys, znamenala rozvoj hlavně městské infrastruktury: výstavba pošty, elektrárny a dále pak elektrického osvětlení, tiskárny. Mezní událostí se však stalo 11. září roku 1944, kdy se nad Kovářskou a okolím strhla letecká bitva nad Krušnohořím. Z období komunismu se nedaleko Kovářské v obci České Hamry (cca 2 kilometry od Kovářské) nachází památník z roku 1963 připomínající postřelení a následné úmrtí člena pohraniční stráže Jaroslava Soukupa při obraně státní hranice.

Kallova továrna

Postavení, jež bylo naprosto bezkonkurenční v regionu a jedinečné v celé republice, si vydobila firma na rybí konzervy Antonína Kally z Kovářské, založená v roce 1910. Továrna měla vlastní vodní elektrárnu, litografickou dílnu, truhlárnu, kovárnu, lakovnu, pilu, výrobnu dřevěných obalů, sudů a beden. Před první světovou válkou zaměstnávala na 600 lidí.

Mořské ryby ze Švédska dodávali obchodníci z Hamburku po železnici většinou přes hraniční přechod ve Vejprtech. V Kovářské je pak zpracovávali na mnoho způsobů. V rosolu a marinádě, do rybích salátů nebo jako uzenáče a pečenáče. Továrna měla 32 udících boxů, sklady na syrovou cibuli a nakládanou zeleninu, vlastní výrobnu octa jehož spotřebovali přes dvacet tisíc litrů měsíčně.

Zpracované lahůdky se expedovaly většinou v plechovkách, vyráběných přímo v závodě. Z odstřižků, příliš malých na zhotovení konzerv, se dělaly buď plechovky menších rozměrů pro jiné výrobce nebo se lisovaly pouzdra na razítkovací podušky, lžičky na zmrzlinu, koláčkové stojánky pro uchycení parafínových svíček na vánoční stromeček, dětské formičky, korunkové uzávěry na láhve s pivem, odtrhávací hliníkové uzávěry apod. Z ještě menších zbytků plechu se okrajovaly a stáčely háčky na zavěšování vánočních ozdob. Stejně racionálně, promyšleně a úsporně se zacházelo i s odpadem z ryb. Voda, kterou se po vykostění ryby čistily a umývaly, se shromažďovala ve zvláštních nádržích. V nich se zadržoval tuk, který se sbíral a prodával Schichtově mydlárně v Ústí nad Labem, zbylá odpadní voda se využívala jako hnojivo na pole. Kosti z ryb se sušily a rozemílaly na rybí moučku.

V roce 1921 poklesl v důsledku první poválečné krize počet zaměstnanců na 200. V témže roce otevřela firma zahraniční filiálku v rumunském Temešváru. Měla pobočku i v Bohumíně. Po květnu 1945 byla do továrny, jejíž osazenstvo tehdy činilo asi 240 osob, dosazena národní správa. V roce 1950 byla znárodněna a začleněna do národního podniku Rybena jako závod č.14. v rámci tohoto podniku to byl největší provoz, ale ne na dlouho – v lednu 1952 byl uzavřen. V části továrních budov sídlí od roku 1958 odštěpný závod podniku Elektro přístroj Praha Modřany.

Úspěch Antonína Kally inspiroval E. Leinerta, rovněž z Kovářské, v prvním desetiletí 20. století k založení podobného podniku. Specializoval se na konzervaci sardinek, sardelové pasty a kaviáru. Zdá se, že se mu rovněž dařilo – v roce 1938 zaměstnával přes 100 lidí. Po roce 1945 už jeho výroba nebyla obovena.

Letecká bitva nad Krušnohořím

V pondělí 11. září roku 1944 se stane okolo dvanácté hodiny událost dále známá jako černé pondělí nad Krušnohořím. Ze základen ve východní Anglii se toho dne vznesly na nebe bombardéry B-17G Flying Fortress 100. bombardovací skupiny, 3. bombardovací divize, pro své ztráty nazývaná též „The Bloody hunderth“, a doprovodné stíhače z 55. a 339. stíhací skupiny 8. skupiny USAAF typu P - 51 Mustang. Na základnách v Thrope Abbots, Folmere a Wormingfordu měli toho dne jistě napilno, aby tento kolos dostali do vzduchu. Cíl je jasný, zničit rafinérie a chemické závody v Ruhlandu, Chemnitzu, Fuldě a Záluží.

Kolem dvanácté přelétá výše zmíněná letecká formace nad Německo - Českou hranicí přibližně v oblasti Kovářské, kde se strhávají boje asi se 70 německými stíhacími letadly typu Messerschmitt Bf 109 a Focke-Wulf FW 190. Je sestřeleno na padesát strojů, přičemž Němci mají asi padesátiprocentní ztráty. Na kovářskou a její blízké okolí dopadají zbytky strojů a letci, kteří se nestačili ze sestřelených letadel zachránit. Jako zázrakem přežil jeden ze tři amerických letců, kteří dopadli se zadní částí letadla na střechu školy, která jejich pád zmírnila a nese nyní jeho jméno - Sgt. J. C. Kluttze. Celkově se na obec Kovářskou a její blízké okolí zřítilo na pět německých stíhacích letounů a čtyři letouny B-17G. Dále pak dopadly tři stíhači a tři B-17G u nedalekého německého Crottendorfu a Neudorfu. Zbytek letadel je rozeset po celém krušnohorském regionu.

V roce 1994, přesně 11. září, se k 50. výročí od konání bitvy sešli před výše zmíněnou školou čeští veteráni a bývalí piloti z britského RAF, aby přesně ve 12:21, kdy se zastavili později nalezené hodinky jednoho ze sestřelených pilotů, odhalili památník sestřeleným letcům.

O tři roky později se zde otevírá při 53. výročí slavné muzeum Letecké bitvy nad Krušnohořím 11. září 1944 v Kovářské. Toto muzeum je sbírkou artefaktů z bitvy a nádherně popisuje vše co se jí týká. Ku příležitosti každoročních oslav výročí bitvy probíhá celodenní tématický program, při kterém se konají například návštěvy míst dopadu jednotlivých letounů. Velkým úspěchem zakladatelů a provozovatelů muzea byla i pomoc americkým rodinám při hledání jednoho ze sestřelených letců, který byl díky informacím, které nashromáždili nakonec nalezen. Provozovatelé muzea v Kovářské a dle mého názoru zejména Ing. Jan Zdiarský PhD., jakožto ředitel a zakladatel muzea, jsou opravdovými odborníky na danou tématiku a jejich práce je velice obdivuhodná a záslužná.

Stojí za připomínku, že letecké muzeum v Kovářské jehož založení je úzce spojeno s Letecko historickou skupinou v Kovářské je členem několika velice významných organizací a to například: Sdružení československých zahraničních letců 1939 - 45, Fliegerstammtisch Zwickau, British Aviation Archeological Council a 100th BG Foundation.

Daniel Blažek