Česky Německy

Uran v historii Jáchymova

Jáchymov, lázeňské městečko s necelými třemi tisíci obyvatel leží na severozápadním okraji Čech. Město je poměrně vzdáleno od středisek politického a kulturního dění, často však odráželo i to, co se odehrávalo ve vzdáleném světě. Někdy získávalo, jindy na otřesy světových událostí doplácelo.

Již v 16. století byl na rudních žilách krušnohorských, zejména v okolí Jáchymova, při tehdejším rozvoji těžby stříbrných rud nacházen častěji černý nerost, který se podobal některým stříbrným rudám, neobsahoval však stříbra buď vůbec, nebo jen velmi málo. Horníci, kteří pracovali na žíle s takovým nerostem, měli opravdovou smůlu, neboť nemohli objevit rudy dobré jakosti. Neoblíbený nerost byl proto nazván výstižně smolincem (pechblende, pechstein), k čemuž především přispěla okolnost, že se někdy skutečně až nápadně podobal černé smůle. Přesto byl občas taven spolu s rudami stříbrnými, většinou však odhazován na haldy jako nerost zcela nepotřebný.

Teprve v roce 1787 byl v něm přesným chemickým rozborem zjištěn nový prvek, nazvaný uran k uctění Herschelova objevu planety Uranu. Ale ani potom nebyla hodnota smolince náležitě pochopena.

Vlastnost po staletí vyhazovaného smolince, který po delším pobytu na vzduchu dostával pestré zbarvení převážně žlutých a oranžových odstínů, neušla pozornosti těch, kdo s ní přicházeli do styku. A tak se rokem 1840 započalo v Jáchymově s výrobou uranových barev. Cena uranové rudy stoupala takovým tempem, že roku 1852 se začal smolinec v Jáchymově těžit. Výroba uranových barev přetrvala v Jáchymově až do začátku druhé světové války.

Nedlouho od počátku těžby smolince, v roce 1864, při prohlubování jámy Svornost pod 12. patro nastal průval vod z dnešního lázeňského pramene Curie, který začal postupně zatápět patra až po úroveň dědičné štoly Daniel. Vznikl tak základ pro první radonové lázně na světě (1906).

A aby toho nebylo málo, Marie Curie objevila v jáchymovském smolinci nový prvek radium, který se ukázal jako nezbytný pro léčebné účely. Radiová sůl se získávala ze smolince až do roku 1939, kdy byla výroba radia zastavena německými úřady. Druhou světovou válkou končí první období těžby uranu v Jáchymově a začíná druhé, již ne tak slavné období těžby uranových rud.

V roce 1939 posílá Albert Einstein dopis prezidentu Rooseveltovi: „Pane, některé nedávné práce Fermiho a Szilarda, které se ke mně dostaly v rukopise, mne vedou k domněnce, že prvek uran může být již v blízké budoucnosti přeměněn v důležitý zdroj energie...lze dospět k nukleární řetězové reakci...Tento nový fenomén může vést ke konstrukci bomb a je možné, dokonce jisté, že tato extrémně silná bomba nového typu bude zkonstruována...Dověděl jsem se, že Německo zastavilo prodej uranu z československých dolů, které zabralo...”

Po vypuštění atomové pumy Spojenými státy americkými na japonská města Hirošima a Nagasaki došlo ve světě k zostření napětí, především mezi státy obou politických soustav (USA a SSSR). Nastalo období studené války, kdy hrozilo nebezpečí vypuknutí atomové války.

Proto již v květnu 1945 obsadily a izolovaly jednotky Rudé armády oblast Jáchymova a menší kontingent sovětského personálu tam zůstal i na podzim, když se sovětská i americká vojska stahovala z československého území. Jáchymov měl pro sovětskou strategii mimořádný význam. Byla to tenkrát jedna z mála oblastí ve světě se známými a k okamžité těžbě připravenými ložisky uranové rudy. Brzy po osvobození byly v Jáchymově obnoveny již zde existující tři činné doly: důl Svornost ve městě, šachta Werner v západní části revíru ( přejmenována na důl Rovnost ) a štola Saských šlechticů ve východní části revíru ( přejmenována na důl Bratrství ).

Sovětský svaz spěchal a naléhal na Československou vládu o předání jáchymovských dolů jako dík za osvobození sovětskou armádou. Proto v listopadu roku 1945 podepsal Sovětský svaz s Československem, pro Československo nepříliš výhodnou, mezistátní dohodu o vyhledávání, těžbě a dodávkách radioaktivních surovin do SSSR. V přesném znění: „Dohoda mezi vládou Svazu sovětských socialistických republik a vládou Československé republiky o rozšíření těžby rud a koncentrátů v Československu, obsahujících radium a jiné radioaktivní prvky, jakož i o jejich dodávkách Svazu sovětských socialistických republik.” Československý uran měl sloužit výhradně k mírovým účelům.

Zájem o československou uranovou rudu projevily po válce i Spojené státy a nabízely za něj náhradu rovnající se mnohonásobku československého státního rozpočtu. Teoreticky by obyvatelé tehdejší Československé republiky nemuseli po několik let platit žádné daně. Rovněž kompletní náklady na celkovou exploataci tohoto tehdy vzácného a nebezpečného kovu nabízely USA hradit v plné výši. ČSR tuto velkorysou a výhodnou nabídku odmítla a přijala nabídku SSSR, který za československé uranové bohatství nabídl Chemické závody v Záluží u Mostu. Navíc českoslovenští členové čs. - sov. komise požadovali ponechat v Československu 10% těženého uranu. Ale marně.

Nastává tzv. „Jáchymovské peklo.”

Přístup do uranové oblasti byl omezován a po únoru 1948 zde platily zvláštní legitimace, červené pro osoby v místě nebydlící a bílé s červenými pruhy pro místní lidi – oboje jako doplněk k občanským průkazům. Obvod oblasti nazvané Jizera střežily jednotky armády, uvnitř působil SNB. Ministerstvo vnitra zřídilo samostatnou Správu Státní bezpečnosti Jáchymov s krycím názvem útvar Jeřáb.

Již od 2. července 1945 po překonání počátečních obtíží byl v jáchymovských dolech prováděn průzkum na uranovou rudu při celkovém stavu 122 důlních zaměstnanců. V roce 1955 na vrcholu éry Jáchymovských dolů zaměstnával národní podnik asi 46 351 stálých zaměstnanců, z toho bylo 9 214 vězňů.

K mohutnému otevření celého jáchymovského revíru bylo třeba také zajistit značný počet pracovních sil, kterých se po válce nedostávalo. Proto byl prováděn nábor horníků, báňských techniků a tzv. brigádníků. V roce 1946 a v prvních poválečných letech byli do prostoru Jáchymovských dolů ze SSSR a zde nasazeni na těžbu uranové rudy němečtí váleční zajatci ( celkem 12 000 osob ). Počátkem roku 1949 byli němečtí váleční zajatci postupně deportováni zpět do Německa.

Pro práci v dolech bylo potřeba přirozeně značné množství pracovníků, a tak bylo použito k těžbě uranové rudy v jáchymovských dolech značného počtu osob různých národností odsouzených československými soudy na základě tehdy platných zákonů a ústavy socialistického státu za různé kriminální a politické delikty k delším trestům odnětí svobody. V průběhu aktivní činnosti Jáchymovských dolů se jednalo přibližně o 65 000 vězňů, použitých na manuální práce v uranových dolech.

Na území střeženého prostoru Jizera vznikly po politických procesech v padesátých letech smutně proslulé tábory nucených prací podle vzoru sovětských sibiřských gulagů. Nápravně pracovní tábory byly obehnány dvojitým oplocením z ostnatého drátu a pečlivě střeženy. V nápravně pracovních táborech byli soustřeďováni vedle sebe kromě kriminálních vězňů hlavně odsouzenci za tzv. politické delikty proti republice, kteří byli využiti na manuální těžké práce v uranových dolech ( hlavně při těžbě uranu ). Tábory se nacházely v bezprostřední blízkosti uranových dolů, kam se vězni denně přesunovali v příslušných koridorech.Táborové podmínky byly naprosto otřesné.

Shrnutí táborového režimu dle výpovědí politických vězňů:

Ubytování: Dřevěné baráky, šestnáct i více lidí na světnictvích, 2 – 3 postele nad sebou.

Lůžkoviny: Dvě deky, někde i jedno prostěradlo. V zimě nedostatečné topení ( nedostatek uhlí, pašované dřevo většinou sebrali bachaři prohlížející vězně při vstupu do tábora ). Ve věznicích zastaralé, zcela nedostatečné kanálkové topení.

Oblečení: Košile, spodky, onuce, vrchní stejnokroj ( halina ) - kalhoty a kabát. Při mrazech naprosto nedostatečné. Obuv kožená, většinou velmi špatná ( opravovaná, děravá ). Pracovní oblek v dolech pogumovaný ( fáráky ), oblečený na shora uvedeném stejnokroji. Gumové boty opravované, většinou děravé. Kožená helma a pogumovaný oblouk.

Hygiena: Minimum teplé vody v létě i v zimě. Ve věznicích časově omezené sprchy s vlažnou až studenou vodou. Mýdlo zakoupené z vlastních prostředků. Výměna prádla za dva i více týdnů. V ubytovacích prostorách častý výskyt štěnic a blech. V uranových dolech kontaminace zářením.

Stravování: Základní dávka 2x denně při plnění 100% pracovních norem. Pod 100% výkonu poloviční dávka již tak nedostatečného jídla. Maso často z nuceného výseku. U většiny potravin prošlé skladovací lhůty. Dávka chleba 25 dkg na osobu a den. V jáchymovských lágrech do roku 1953 jáchymovské přídavky.

Zdravotní péče: Lékaři v táborech z řad muklů. Z počátku padesátých let z řad německých válečných zajatců. Ve větších táborech i zubař. Nedostatek léků, vitamínů a veškerého lékařského vybavení. Při úrazech a těžších onemocněních převoz do vězeňských nemocnic.

Pracovní povinnosti: Směny 8 hodin, při nesplněné normě opakování další směny ( 16 hodin bez jídla ). Do roku 1953 včetně sobot a nedělí. Po směnách různé brigády na úpravách tábora, zvlášť nebezpečné číštění v oplocení pod odjištěnou střelnou zbraní 3 i více hodin denně.

Práce a odměna: Podle výkonu. Vyplácená odměna 0 až 250 Kč za měsíc v táborových poukázkách. Do roku 1953 nebylo zajištěno důchodové pojištění ani pro rodiny, ani odměna za práci pro vězně. Vedení tábora pobíralo plné platy za práci vězňů od jednotlivých podniků a za práci v uranových dolech byly zvlášť vysoké – několik desítek tisíc měsíčně. Část výdělku se připisovala na konto vězně.

Kázeňské tresty: Každý tábor měl zvláštní oddělení zvané korekce. Většinou samotky s betonovou podlahou, malé větrací nezasklené okénko u stropu, pryčna z prken a jedna deka. Některé tábory měly pak ještě pod zemí betonové bunkry, ve kterých bylo mnohdy dvacet i více vězňů. Pro nedostatek místa byli nuceni spát ve stoje. Tyto prostory měly malý zamřížovaný otvor ve dveřích asi 25 x 25 cm. Výše trestů v těchto zařízeních se pohybovaly od jednoho týdne až po jeden měsíc i více.

Důvody trestů: Opakované neplnění norem a pracovních povinností, zjištění studia cizích jazyků, vyjma ruštiny. Nerespektování různých příkazů, většinou maličkostí, podle nálady velitele nebo stráže.

Bezpečnostní opatření: V rámci šikany byly prováděny časté prohlídky ubytovacích prostorů vězňů, tzv. filcunky, při kterých byly všechny věci vězňů naházeny doprostřed světnice na jednu hromadu, a to včetně jídla a případně i popela z kamen. Dvakrát i vícekrát denně vyhlášen nástup na kontrolu stavu. Jelikož příslušníci nebyli dobrými počtáři, byly nástupy mnohdy několikahodinové, zvláště při nějakém útěku. Vše toto mělo za cíl likvidaci důstojnosti lidí, kteří nesouhlasili s komunismem. Mnozí bachaři měli úsloví, a to podle jejich vlastní inteligence: „ Z vašich dětí uděláme bezprizorní parchanty, z vašich žen kurvy a vy tady za těmi dráty chcípnete...”

Charakterem režimu a v jakých táborech žili je prohlášení, které museli podepisovat: „Prohlašuji, že jsem si vědom důležitosti podniku, ve kterém pracuji. Pracuji jako odsouzený a po dobu trvání trestu svoji dobrou a poctivou prací odčiním svůj zločin a tím dokáži svůj kladný poměr k lidovědemokratickému zřízení a k SSSR. Nebudu prováděti sabotáž a práci budu plniti na 100%. rovněž jsem si vědom, že v případě pokusu o útěk s úmyslem vyzraditi tajemství podniku západní mocnosti, nebo jiné nesouhlasící s lidovědemokratickým zřízením, mohu býti na místě zastřelen, nebo dopraven před soud. U soudu budu souzen dle paragrafu...”

Takových pracovních táborů bylo na Jáchymovsku jedenáct, na Hornoslavkovsku byly čtyři a na Příbramsku dva.

Hlavním úkolem bylo co nejrychleji vytěžit co nejvíce uranové rudy, aby mohla být dodána do SSSR.

Bylo vybudováno celkem 25 základních jam na 162 důlních patrech v různé výškové úrovni. Vyraženo bylo celkem 212,7 km překopů a 472 km sledných chodeb po žilách.

Za celé poválečné období dolování od roku 1945 do roku 1962 bylo na více než 400 rudních žilách vytěženo celkem 7 199 t uranu. Ve srovnání s později těženými uranovými ložisky se jednalo o malé ložisko, které však bylo významné tím, že bylo prvním, ze kterého bylo možné získat uran.

Dnes jsou jediným svědkem rozsáhlé poválečné těžby uranové rudy v Jáchymově jen rozsáhlé haldy hlušiny, bývalé strojovny, třídírny uranu a betonové patky bývalých těžních věží, které jednoznačně upozorňují na rozmístění jednotlivých šachet. Jáchymovsko je těžbou uranu nesmazatelně poznamenáno. Na každém kroku v okolí Jáchymova se lze setkat s jejími pozůstatky. Hornická činnost na Jáchymovsku však již nenávratně patří minulosti.

Jan Bubal

>