Valeč

Valeč malým panstvím (1358-1694)

Valeč byla založena v pozdní vlně kolonizace svahů Doupovských hor. Jazykovědci vysvětlují, že její název vznikl od osobního jména Válek a znamená Válkův (dvůr). První písemná zmínka o Valči pochází z roku 1358, kdy v ní seděl pan Ctibor (Cztiborij de Walcz), následně kupř. Boreš z Oseka a pánové Valečtí z Doupova. Lze se domnívat, že původně rozdělené zboží spojil počátkem 16. století podkomoří Jakub z Vřesovic, který dne 2.12. 1514 vymohl na králi Vladislavu II. povýšení osady Valeč na městečko. Pan Jakub padl společně s králem v bitvě u Moháče nešťastného roku 1526 a jeho synové majetek prodali.

Od Hasištejnských z Lobkovic pak v roce 1571 koupil valečské zboží za 7 750 kop grošů českých pan Kryštof Štampach ze Štampachu (+1585), pocházející z řad drobné šlechty Loketska. V držení tohoto rodu, který podstatně ovlivnil tamní život, zůstalo městečko 150 let. Syn Václav (1567-1658), přikoupiv k panství sousední statek Skytaly, úřadoval v době stavovského povstání jako hejtman Žateckého kraje, v neklidné době vyloupili jeho panství žoldáci tak, že „v zámku kromě některého stolu a prázdného lože žádných svršků nezůstalo.“ Po bitvě na Bílé hoře jeho majetek císař zkonfiskoval. Na přímluvu vlivného dvořana Jaroslava Bořity z Martinic jej však mohla v roce 1623 zakoupit Václavova manželka paní Barbora (+1638) za sumu 38 993 kop míšeňských, aby je zachránila pro své děti. Tehdy se ve Valči uváděl zámek, domek zahradníka v parku, hospodářský dvůr a pivovar. Poté drželi panství synové Jiří a Erazim, po nich Jaroslav, povýšený roku 1676 do hraběcího stavu. Jelikož po vleklé třicetileté válce měl zámek v roce 1660 jen 8 zařízených komnat, provedl pan Jaroslav nejnutnější raně barokní úpravy objektu. V roce 1694 zdědil Valeč Jan Kryštof Kager hrabě ze Štampachu .

Archeologický průzkum valečského areálu, provedený Jiřím Klsákem v nedávné době, dokázal na pahorku v parku existenci středověkého opevněného sídla od 2. poloviny 13. století, které v 15. století zničil požár. S ním souvisely podzemní chodby pod pahorkem, využité později jako sklepy panského pivovaru. Na místě dnešního zámku stál původně gotický hrad, jehož dva paláce jsou dle výsledků stavebně historického průzkumu ukryty v části východního a jižního křídla zámku. Jižní stavba je mladší snad z počátku 16. století. Terén před dnešním hlavním vstupem do zámku prozkoumal nedávný archeologický průzkum, který zde nalezl zbytky opevnění. První písemnou zmínku o zámku nacházíme v textech ze 16. století (1526, 1571 zámek Walecz). Štampachové pak objekt renesančně upravili ve dvou etapách- kolem roku 1585 a po roce 1600. Zbytky renesančního zdiva s omítkami se dochovaly v severní a západní části zámku.

Farní kostel Narození sv. Jana Křtitele ve Valči byl založen v polovině 13. století, počátkem 16. století vyzdoben freskami a po pozdně renesanční přestavbě, kterou doložil nedávný nález sdružených oken s nikami ve věži, nově vysvěcen dne 10. října 1610. Z tehdejšího vnitřního zařízení zůstal dodnes zachován hlavně malovaný epitaf Štampachů (1618), několik náhrobníků z konce 16. a hlavně z druhé poloviny 17. století se zvonem čtyř evangelistů středověkého původu a zvonem Štampachů, odlitým v roce 1592.

Ve vzdálenosti asi 1 km západně od zámku se na návrší nachází zřícenina zvaná Nový dům (Neuhaus), stavba neznámého určení, vzniklá před polovinou 17. století. Později byla začleněna do komplexu okolí valečského parku.

Zlatá doba barokní Valče (1694-1745)

Barokní šlechtic Jan Kryštof Kager hrabě ze Štampachu byl podnikavým mužem. Již v roce 1675 zakoupil západočeský statek Liblín a obnovil tamní sešlou tvrz. Později v letech 1711-1714 držel také statek Velichov u Karlových Varů.

Bezprostředně po svém příchodu do Valče (1694) zahájil velkolepou stavební činnost. V letech 1694-1696 nechal barokně přestavět farní kostel stavitelem italského původu Franceskem Barellim, pak k němu v roce 1708 přibyla věž s charakteristickým dřevěným zakončením. Na hlavním chrámovém oltáři spatřujeme obraz Křest Krista, lemují jej sochy apoštolů sv. Petra a Pavla.

Valečský zámek, který utrpěl velké škody válečným drancováním v předchozí době a který byl jen spoře opraven, nepostačoval nárokům na reprezentaci nového pána. Proto byl v letech 1695-1712 barokně přestavěn. Za stavitele povolal hrabě Štampach již nám známého F. Barelliho, který ve Valči pracoval do roku 1701, pak jej nahradil dle výzkumu dr. J. Hauberta další Ital Giovanni Antonio Biana Rossa (+ ve Valči 1732). Honosil se titulem štampachovského stavitele (Baumeister) a architekta (architektus). O přestavbě zámku s využitím staršího zdiva výmluvně svědčí nepravidelná dispozice půdorysu jeho místností. Po přestavbě vznikl čtyřkřídlý dvoupatrový barokní zámek s 80 místnostmi, rozložený kolem obdélného nádvoří, na jehož východním průčelí směrem k městečku vztyčil stavebník dvě masivní hranolové věže v rozích stavby. Siluetu zámku dotvořila mansardová střecha. Z obytných místností zámku vyniká hlavní sál, zaklenutý valenou klenbou se štukem a malbami olympských bohů z doby kolem roku 1740.

Jan Kryštof hrabě ze Štampachu se mohl těšit několik let ze svého dokončeného díla, zemřel v roce 1718 a majetek získala vdova paní Kateřina Terezie, rozená z Morau. Hrabě určil ve své závěti, že si přeje být pohřben v jím zamýšleném zámeckém kostele N. Trojice. Ve stavbě tohoto chrámu pokračovala vdova do doby své smrti (1721) a pak jej dokončil nový majitel panství. Dle plánů místního stavitele G. A. Biana Rossiho vznikla velmi kvalitní chrámová centrální architektura založená na oválném půdoryse, sklenutá kupolí s lucernou. Vedle presbytáře vztyčil architekt dvě věže. Průčelí zámeckého kostela člení polosloupy, na štítě jsou postaveny sochy sv. Josefa , Vavřince a N. Trojice a čestné místo v nice zaujala socha Madony. Klenbu zdobí fresky od místního malíře Branda, vztahující se tématicky k oslavě tajemství N. Trojice. Hodnotné vnitřní zařízení kostela vznikalo současně se stavbou -hlavní oltář zdobí obraz N. Trojice, v nástavci obraz Panny Marie Pomocné, po jeho stranách vidíme sochy zemských patronů sv. Václava a Víta, uprostřed mramorový tabernákl. Dva boční oltáře jsou zasvěceny sv. Kateřině a sv. Barboře. Vzácné varhany byly v nedávné době opraveny. Kostel byl vysvěcen v roce 1728, dne 24. 9. 1728 posvětil opat strahovský dva zvony a koncem téhož roku dne 21. 11. 1728 byla do krypty kostela přenesena těla hraběte Jana Kryštofa, jeho manželky Kateřiny Terezie a manželky nového majitele panství Marie Josefy hraběnky z Globenu ze staré hrobky ve farním kostele.

Po skonu hraběnky Kateřiny Terezie zdědil valečské panství v roce 1721 dle vůle hraběte Štampacha jeho synovec významný dvořan Jan Ferdinand Kager hrabě z Globenu (+16.7.1745). Dle přání své manželky Marie Josefy, rozené ze Stechau, hodlal zhotovit na dosud volném prostranství před zámeckým kostelem sloup N. Trojice. Jeho vzdálení příbuzní tepličtí Clary Aldringenové mu dle domněnky E. Poche mohli ke splnění tohoto úkolu doporučit předního pražského barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna (1684-1738). V zimě na přelomu let 1727-1728 dopravila Braunova dílna do Valče jednotlivé kusy a z nich pak sestavila sloup o výšce 8 metrů, vysvěcený roku 1730. V jeho spodní části umístil sochař plastiky zemských patronů sv. Ludmily, Vojtěcha a Prokopa, ve střední části uctívají Madonu sv. Václav s Vítem v pozadí s Janem Nepomuckým a vrchní patro zaujal Bůh Otec s Kristem, Ducha svatého symbolizuje holubice zavěšená na sloupu. Za tvůrce tohoto umělecky hodnotného díla považují odborníci Braunova synovce Antonína Brauna (1709-1742), činného v dílně strýcově.

Ve Valči vznikl péčí vrchnosti pozoruhodný soubor barokních zámeckých a církevních staveb vyspělé úrovně. Hrabě Globen vytvořil nádherný zámecký park o rozloze cca 9 ha kolem hlavní osy, směřující od zámku kolem theatronu (třípatrová kamenná stěna s plastickou výzdobou založená ve svahu pahorku) k trojité bráně, jistě plasticky zdobené s umělecky kovanými mřížemi, a k zřícenině Nového domu. Příčná osa parku vedla od sloupu a kostela N. Trojice k letohrádku Solitude vedle velké kaskády. Na pahorku zřídil hrabě vodní nádrže, které dodávaly vodu do tlam fantastických vodních tvorů, z nichž proudila do velké kaskády, či do dalších vodotrysků sítí důmyslně řešených vodovodů.

Při cestě z Karlových Varů domů Valeč počátkem května 1733 navštívil tehdy 71letý František Antonín hrabě Špork, aby si prohlédl tamní sochy, kaskády, vodopády a skleníky u zámku a získal tak inspiraci pro svůj park budovaný u zámku v Lysé nad Labem. Hrabě Špork strávil ve Valči celý týden a dle svědectví jeho služebníků, upoutala jeho pozornost kromě parku mladičká dcera hraběte Globena, Se vzdělaným hrabětem Globenem mohl Špork, neúnavný bojovník za Pravdu a Spravedlnost, jak se rád viděl, během své návštěvy často přátelsky hovořit o tématech, která oba zajímala. Jejich styk jistě přerostl rámec obvyklé šlechtické zdvořilosti. Na připomínku svého pobytu Špork vyslal do Valče „svého sochaře“, aby tam vytesal jeho pomník. Sousoší Oslava hraběte Šporka z roku 1733, umístěné ve valečském zámeckém parku, zpodobňuje starého hraběte uvolněně sedícího s knihou v ruce ve voze, taženém andílky, nad nímž se tyčí alegorická postava Víry. Okolnosti vzniku tohoto díla vysvětluje nápis na podstavci. Jedná se o umělecky nejhodnotnější sousoší celé valečské kolekce, které umělečtí historikové kladou do souvislosti s dnes zaniklým sousoším Dne , umístěným kdys v pražské Královské zahradě, a za jeho autora považují Braunova synovce Antonína. Zdůrazňují, že je to ojedinělá práce českého barokního portrétního sochařství.

Dílna Mistra Matyáše doplnila zámecký park ve Valči o soubor 32 plastik vytesaných z pískovce v mírné nadživotní velikosti, rozmístěných v parku a dle předpokladu na terasách u zámku. Sochy ztvárňují alegorie

Valeč v době změn (1745-1945)

V roce 1745 zdědil zadlužené valečské panství vnuk předchozího majitele Karel Josef hrabě z Limburg-Styrumu a Globenu, pak je drželi další feudálové, kteří je v roce 1798 prodali Janu Gottfriedovi Korbovi z Weidenheimu (1758-1833) za 295 000 zlatých. V držbě tohoto rodu, pocházejícího z měšťanského prostředí Sokolova, zůstalo panství takřka století. Během doby se podařilo jeho finanční situaci stabilizovat .

Po zániku patrimoniální správy v důsledku revolučního roku 1848 se Valeč stala samostatnou obcí v zprvu politickém okrese Bochov, pak Žlutice.

V roce 1890 koupil valečský velkostatek Vincenc hrabě Thurn-Valsassina (1866-1928), vlastnící další majetek v Chorvatsku. Měl zájem o rozkvět svého sídla. Opravil zámek v novobarokním stylu, na nádvoří zřídil půvabnou kašnu, v jižním křídle sallu terrenu, nechal restaurovat štukatérské práce a malbu v zámeckém sále, rozšířil park o nové pozemky a na konec jeho příčné osy za letohrádek promyšleně zasadil obelisk.

V roce 1937 získal valečský velkostatek od syna předchozího majitele význačný báňský podnikatel Ostravska dr. Jan Larich-Mönnich za 7 mil. Kč, který provedl následně v zámku jen drobné úpravy ke zlepšení komfortu bydlení. Z doby převzetí majetku pochází inventář zámku, který vypočítává např. 80 obrazů.

Valeč v naší době (po roce 1945)

Po roce 1945 využívali zámek k rekreaci osvobození političtí vězňové, jeho mobiliář byl postupně rozvezen. V roce 1947 jej převedlo ministerstvo zemědělství Ústřednímu ředitelství státních lesů a statků. Pak zde byla počátkem 50. let ubytovna korejských dětí , vyhnaných

během války z vlasti, a od roku 1954 byl v zámku po dlouhý čas dětský domov.

Státní památková péče věděla o hodnotných barokních plastikách u zámku, nechala je odborně restaurovat, ale do dubna 1966 je místní vandalové opět poničili. Proto byl soubor soch z Braunovy dílny z Valče odvezen, restaurován a od roku 1982 je 28 kusů z nich vystaveno v expozici kladrubského kláštera. Do valečského parku se vrátily jen některé kopie. Oceněním pro sochy bylo, když osm jejich kopií umístili projektanti ve vestibulu a venkovním atriu nově vybudované stanice metra Malostranská v Praze, aby podtrhli charakter stanice.

Dne 2 dubna 1976 zachvátil zámek požár, který zničil jeho střechu a druhé patro budovy. Pesimistům se zdálo, že je zámek určen k zániku. Do své správy jej převzalo tehdejší Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, dnešní Státní památkový ústav v Plzni, které začalo budovu z nedostatku financí a stavebních kapacit zdlouhavě opravovat. Po roce 1979 nechal nový správce asanovat léta neudržovaný zámecký park, kde bylo zapotřebí vykácet značné množství náletových a přestárlých dřevin a porosty upravit. V dnešní době získal zámek novou střechu a fasádu. Zbývá dokončit úpravu jeho interiérů a vytvořit zámeckou expozici. Potřebná péče se věnuje zámeckému parku, který je pro veřejnost volně přístupný.

Hana Jasová