Židé v Karlových Varech

KARLOVARŠTÍ ŽIDÉ DO ROKU 1918

Počátky židovských dějin na Karlovarsku lze datovat již od dob vlády Vladislava II. Jagellonského (1471-1516). Právě tento panovník vydal v roce 1499 tzv. Jagellonský výnos, kterým udělil Karlovým Varům právo povolit či naopak zakázat Židům pobyt v tomto městě. Karlovarským Židům tak byl zakázán nejen pobyt v Karlových Varech, ale i právo vlastnit půdu, což Židy donutilo, aby se živili obchodem. Společností vyloučení Židé se v důsledku těchto opatření začali usidlovat v městečkách a vesnicích kolem Karlových Varů (Židy nejsilněji obydleným místem se stalo městečko Hroznětín).

Díky tomu, že Karlovy Vary byly důležité lázeňské a obchodní středisko, nedošlo mezi nimi a židovským obyvatelstvem k úplnému odloučení. Zvláště židovští obchodníci a trhovci dojížděli do Karlových Varů dennodenně. Jejich obchodování však bylo omezeno pouze na sezónní období.

Převratnou událostí v historii židovského obyvatelstva byl rok 1781, kdy byl Josefem II. Vydán tzv. Toleranční patent, který se mimo ostatních křesťanských církví týkal i sionistické menšiny. Tímto krokem se Židům naskytlo právo využít obchodnictví, studia a dalších práv. V roce 1784 byl dokonce otevřen první sezónní židovský hostinec, který poté následovaly i rituální jídelny. Tato idylka však netrvala dlouho: již v roce 1791 se rozzuřil konkurenční boj mezi židovskými obchodníky a karlovarskými měšťany o trh v této lázeňské metropoli. Stalo se tak kvůli vzrůstajícímu vlivu židovských obchodníků, kterým bylo mezitím povoleno obchodovat i mimo sezónní měsíce. Takovýto nárůst vlivu židovského obyvatelstva ukončil v roce 1814 karlovarský magistrát, který vydal nařízení přísně zakazující pobyt Židů v Karlových Varech, a tak se poměry vrátili před rok 1783: Židé byli opět nuceni dojíždět za prací a vést spory s nežidovskými obchodníky v oblasti Vřídla. Na druhou stranu, karlovarské lázeňství Židy potřebovalo, jelikož přinášeli velice bohatý sortiment zboží a z velké části město obohacovali. To však nezabránilo částečnému vyhošťování židovských obchodníků z města.

Ačkoliv byla pravidla proti Židům opět zpřísněna, nezabránila stále více sílícímu vlivu Židů v Karlových Varech, o čemž svědčí i fakt, že v roce 1847 zde byla otevřena první židovská modlitebna a též špitál pro nemajetné Židy. Tyto události způsobily, že vývoj židovského obyvatelstva nabral od té doby zcela jiných obrátek. Již na počátku druhé poloviny 19. století byla omezení namířená proti Židům prakticky zcela nefunkční. Přispělo k tomu i připojení Karlových Varů na mezinárodní železniční síť, které způsobilo rozvoj lázeňství a tudíž i záplavu židovských řemeslníků, obchodníků a finančníků. Toto faktické odumírání antižidovských opatření bylo korunováno založením samostatné židovské obce v roce 1869, židovského hřbitova o rok později a otevřením synagogy v roce 1877 v Sadově ulici.

Protižidovská opatření byla teda na sklonku 19. století již prakticky mrtvá, ale i tak si většina společnosti zachovávala od Židů značný odstup nebo k nim dokonce chovala i nenávist. Těžký antisemitismus, výsměchy a nemístné poznámky na adresu Židů byly tvrdou realitou tehdejšího každodenního života nejen na Karlovarsku.

KARLOVARŠTÍ ŽIDÉ VE DVACÁTÉM STOLETÍ

„Karlovy Vary – to je rakouské město na německém území Čech, postavené českýma rukama za židovské peníze.“ (lidové rčení z počátku 20. století)

Vývoj do roku 1938

Počátek dvacátého století je poznamenán prudkým zvyšováním počtu židovského obyvatelstva v Karlových Varech. Z malé židovské obce se stala největší židovská obec v Čechách (v roce 1910 bydlelo v Karlových Varech trvale již 1600 Židů). Čelním představitelem této obce byl v té době liberální rabín Dr. Ignatz Zielger (1861-1948), absolvent teologického semináře ve Vratislavi a vynikající populární nábožensko-filozofický spisovatel a neúnavný a úspěšný podporovatel sociálních zařízení. Hospic otevřený 1. května 1903 a starobinec z roku 1925 byly v podstatě jeho dílem (peníze na stavbu starobince získal při zahraničních propagačních cestách v USA). Budova hospice byla prostorná, prvotřídně vybavená a vzorně vedená, což umožňovalo ročně až 370 Židům z celého světa zde strávit čtyřtýdenní léčebný pobyt.

Průběh první světové války v letech 1914-1918 nezanechal na vývoji karlovarského židovstva žádné rozhodující stopy (Karlových Varů se válečný konflikt prakticky nedotknul). Karlovarští Židé si poté pouze museli zvyknout na změnu státního systému a vyhlášení samostatné Československé republiky 28. října 1918.

Viditelné změny nastaly v období po skončení první světové války. Do Karlových Varů totiž začaly mířit velké skupiny Židů z východního, válkou postižného území (obzvlášť z Haliče). To samozřejmě způsobilo citelný nárůst počtu Židů na Karlovarsku, který v třicátých letech činil již 2600 obyvatel, což je 10 % z celkového obyvatelstva.

„Zlatá dvacátá léta“ byla obdobím prosperity i pro karlovarské Židy. Karlovy Vary patřily v té době mezi města tolerantní a mezinárodní, a tak se právě zde konaly dva významné sionistické kongresy. Židé roztroušení po celém světě se na těchto kongresech sešli, aby diskutovali o podobě budoucího státu, který byl snem drtivé většiny židovské populace. Ve dnech 1.-15. záři 1921 se u Vřídla konal XII. sionistický kongres, kterému předsedal pozdější první prezident státu Izrael Chaim Weizmann. Sionistickým kongresem však židovské akce v Karlových Varech nekončili – v témže roce se konal i mezinárodní sionistický kongres studentů, světová konference Židovské lidově socialistické strany a světová konference Židovského národního fondu. O necelé dva roky později se zde konal i XIII. sionistický kongres a to ve dnech 6.-16. srpna 1923. Takovéto židovské akce byly pro Karlovy Vary velice přínosné, jelikož jim zajišťovaly mezinárodní reputaci a proslulost. Proto zde zasedal v letech 1920, 1924 a 1947 i Židovský světový pomocný kongres. Ačkoliv mělo světové židovstvo eminentní zájem i o další konání těchto kongresů, politická situace 30. let jim tyto jejich představy zmařila.

Na mezinárodní a domácí prestiži Karlových Varů se v té době podíleli výrazným způsobem židovští obchodníci a podnikatelé. Zasloužili se totiž nejen o hospodářský vývoj lázeňské části, ale i té i té průmyslové. V Karlových Varech v té době působila celá řada významných osobností, jako například ředitel a majitel sklárny Moser ve Dvorech Ludwig Moser, Alfred Schwalb, bankéř a muž který stál u kolébky vzniku hotelu Imperiál, hoteliér a vlastník Parkhotelu Richmond a Atlantic Alois Klein, dr. Isidor Müller, který založil sanatorium v Křižíkově ulici, dále rentgenolog a s badatel světové pověsti MUDr. Ignaz Zollschan a mnoho dalších. Židé navíc v této době začali vykonávat i povolání vyžadující vysokoškolské vzdělání a stávali se i členy zastupitelských sborů (většinou za marxisticky orientované strany). Jen malá část Židů vykonávala řemeslnická či dělnická povolání.

Perzekuce během druhé světové války (1938-1945)

Nástup nacistů k moci v Německu a Mnichovská dohoda otevírají novou smutnou kapitolu v dějinách karlovarského židovstva. Většina Židů na Karlovarsku začala území Sudet opouštět již před podepsáním Mnichovské dohody v září 1938 a mířila poté do vnitrozemí. Po obsazení Sudet v prvním říjnovém týdnu 1938 a po návštěvě říšského führera Adolfa Hitlera v Karlových Varech 4. října 1938 se i na Karlovarsku rozpoutala vlna perzekuce v duchu Norimberských zákonů z roku 1935 namířená proti Židům a jiným „neárijským rasám“. Tyto represe se projevovaly v podobě ponižování, týrání a zatýkání Židů včetně konfiskace či likvidace jejich majetku. To mnozí neunesli a tak spáchali sebevraždu.

Represe však měly ještě přitvrdit. Říšské orgány měly již tehdy zálusk na rozsáhlý židovský majetek. Nacistům jako signál pro útok posloužil požár synagogy v noci z 9. na 10. listopadu 1938 (tzv. křišťálová noc). Při ní došlo k vyplenění vzácného interiéru zfanatizovanými nacisty a poté i k zbourání vyhořelé budovy. Synagoga hořela až do následujícího dne a hasiči pouze dohlíželi, aby se oheň nerozšířil dál. Během zhanobování synagogy došlo samozřejmě i k útokům proti samotným Židům. Celkem bylo příslušníky gestapa a SS zatčeno 283 otců zámožnějších židovských rodin a následně deportování do koncentračního tábora v Buchenwaldu u Výmaru. Před samotným zatčením a deportací však byli nuceni podepsat darovací listiny, jimiž převáděli veškerý svůj majetek německému státu. Skupinu několika Židů byla dokonce přivlečena na místo požáru, kde na ně bylo pliváno a házeno kameny. Jiní byli zmláceni (mezi nimi i ženy s dětmi) a vysídleni do obce Olšová vrata.

Hned po těchto událostech byl zabaven i hospic a starobinec. Celkově postihla „arizace“ židovského majetku v Karlových Varech 29 % obchodů a živností. Jejím výkon byli pověřeni tzv. likvidátoři, kteří stačili do června 1939 zabavit veškerý židovský majetek (přes 100 obytných domů a 272 obchodů).

Před obsazením Sudet bydlelo v Karlových Varech kolem 2600 Židů. Ti, kterým se nepodařilo uprchnout či jinak zachránit, byli nejpozději do října 1941 deportováni do Terezína, odkud pokračovali dál do vyhlazovacích táborů na polském území. Celkem bylo z Československa deportováno a zavražděno více jak 270 000 Židů.

Osud Židů po druhé světové válce (1945-)

Z oněch 2600 Židů před druhou světovou válkou se jich do Karlových Varů po veškeré té hrůze vrátilo pouze 26. Drtivá většina Židů, která stihla uprchnout před hrozbou nacistické represe, se již ze svých nových působišť vrátit nechtěla, což bylo spojeno s vznikem židovského státu Izrael a komunistickým pučem v roce 1948.

Právě ona hrstka přeživších obnovila v červenci 1945 Židovskou náboženskou obec (ŽNO) ve Vřídelní ulici. Někdejší hospic a starobinec byly znárodněni. Naproti tomu byl ŽNO v roce 1951 přidělen dům „Ananas“. Tato budova byla v roce 1958 adaptována jako synagoga, ale koncem sedmdesátých let byl bezdůvodně zdemolován.

Ani za komunistického režimu nebyl dopřán židovskému obyvatelstvu klid. Perzekuce ze strany státu a bezpečnostních složek vedl k vystěhování mnoha Židů do zahraničí, především do nově vzniklého Izraele. Počet Židů v Karlových Varech tak v roce 1958 činil 400.

Po revoluci z roku 1989 se začala situace lehce zlepšovat. Problémem však stále byly tahanice o privatizaci nacisty „zarizovaného“ majetku. V roce 1996 byla v někdejším starobinci zřízena nová modlitebna a Židovská obec převzala do své péče i zanedbaný hřbitov Drahovicích. V současné době žije v Karlových Varech přibližně 100 Židů zaregistrovaných v Židovské obci.

Boris Moskovič