Expedice Banát
Na přelomu září a října 2014 jsme se vypravili s „odvážnými“ studenty na etnograficko-turistickou expedici za našimi českými krajany do Banátu. Cestou do Rumunska jsme navštívili hlavní město Maďarska Budapešť (Muzeum teroru, synagogu, parlament, Náměstí hrdinů…). Následoval noční přesun do Banátu. Ráno jsme přijeli do Eibenthalu (zde byla naše základna u Medvěda), trochu jsme se rozkoukali a odpoledne jsme propotili první trička při osmikilometrovém výšlapu do hor na vrchol Známana. Tady nás čekalo grilování, táborák a spaní ve stanech. Následující den jsme sestoupili do nížin, zhlédli zaniklé antracitové doly v obci Baia Noua a odpoledne propluli Dunajskou soutěskou až k soše dáckého krále Decebala. Večer jsme unaveni uléhali do stanů opět v Eibenthalu. Po pohádkové snídani jsme se přesunuli autobusem do další české vesnice Svatá Helena, odkud jsme podnikli dvacetikilometrový trek do Gerniku. Česká večeře u našich krajanů (domácí chléb, sýry...), kteří zde žijí sedm generací, nás všechny nasytila a jejich pohostinnost velmi dojala. Uléhali jsme opět plní dojmů, zážitků a také se začínaly ozývat bolavé nohy. Ve středu ráno jsme do doprovodného vozidla naložili „raněné“ a vyšli na nejdelší, ale nejkrásnější cestu do českého Rovenska, odkud jsme čtyřicetikilometrovou pouť ve čtvrtek zakončili sestupem k Dunaji. V pátek jsme relaxovali ve starých římských lázních Baile Herculane. Sobotní zástávka v Temešváru, kde v roce 1989 začala rumunská revoluce, byla už jen pomyslnou tečkou za „tak trochu jinou“ poznávací exkurzí. Kdo neochutnal domácí chléb, pečený na křenových listech, neviděl zmiji růžkatou, neslyšel vyprávění pana Kocmana, nezpíval za jízdy s řidičem autobusu, neviděl Anušku servírovat knedle, neslyšel Jeníka, jak vyrábí loukotě, neztratil OP :o), neprošel školní třídou českých dětí v Banátu a …, tak nemůže uvěřit.
Byli jsme i v televizi:
www.tvrplus.ro/editie-la-pas-prin-oltenia-288287
Ať žije cesta do Banátu 2016!
Více na:
Ivan Machek, Petr Fiala a Jakub Hecht
Zpět