Edisoni se vrátili na gymnázium
Vlastně za to může slohovka z angličtiny na téma My School (Moje škola), kde jeden z bodů zadání zněl:
- · Popište, co nejlepšího jste ve škole zažili.
Asi tři studenti nezávisle na sobě napsali, že to byl projekt Edison. A tak jsme si řekli, že tříletá pauza už byla dlouhá dost a tuto oblíbenou akci jsme vzkřísili.
Edison si klade za cíl spojovat mladé lidi odlišných kultur a národností a prolomit tak prohlubující se mezikulturní bariéru. Projekt zaštiťuje a zprostředkovává studentská organizace AIESEC, což je největší studenty řízená organizace na světě.
Letos k nám přijeli dvě Indonésanky, Kyrgyzka, Srbka, Španělka, Iráčan a Ind. Jelikož propojovacím jazykem mezi námi všemi byla angličtina, využili jsme je právě do těchto hodin a naši studenti se seznámili s pro nás tak exotickými zeměmi, jejich kulturou, zvyky, památkami a co nestihli v hodinách, doháněli o přestávkách, neboť tato skupina byla velmi přístupná, komunikativní a přátelská.
Celý týden završila Global Village (Globální vesnička) a 1. patro pavilonu B provonělo indické kari s rýží od Akhila, Indonésanky Christi s Alissyaou uvařily výtečné zapečené nudle, Srbka Milica vsadila na sladkou kokosovou notu a měli jsme možnost ochutnat i kyrgyzské slané kuličky od Nurzady. Z J17 se ozývaly rytmy Macareny, kterou předtančovala Španělka Yasmine a všichni odcházeli se svým jménem v arabštině na zápěstí od Karrara, pravého Iráčana.
Tohle všechno by ale nebylo, kdybychom neměli tak vstřícné studenty (Lenku Sládkovou, Aničku Kynclovou, Durdonu Umurzokovu, Elišku Česákovou, Terezu Fialovou, Marka Kunzmana a Jana Roháče), kteří našim hostům poskytli střechu nad hlavou a po náročných dnech jim dali najíst, uložili je u sebe doma a ještě se jim velmi nadstandardně věnovali, protáhli je krajem a holky z Indonésie, nejenže si poprvé mohly sáhnout na sníh, ale ještě si postavily sněhuláka. Vypadá to, že nám vzniklo několik nových přátelství.
Tady vidíte, proč pořád píšeme ty slohy.
Jana Kitzbergerová & Robin Souček
garanti projektu
Zpět