JUNIORMARATHON 2018
Na letošní ročník Juniormarathonu jsem se opravdu těšil. Takový výběr běžců jsme ve škole již dlouho neměli. Dokonce jsem začal uvažovat o uspořádání školního kola, abych vybral opravdu ty nejlepší. 7 chlapců a 3 dívky, každý běží 4,2 km, což dá dohromady maraton. Na podzim děvčata postoupila v přespolním běhu až na republiku a klukům to uteklo jen o kousek. Když se dají dohromady, měl by být postup na Mezinárodní pražský marathon jistý. Jenže: „Nechval dne před večerem,“ nebo „Neříkej hop, dokud si nepřeskočil!“ S blížícím se termínem závodu mi začali přibývat omluvení běžci. Někoho vyřadily zdravotní důvody, ty starší a tedy nejzkušenější pak písemná část maturity z českého jazyka. Poslední omluvenku jsem dostal ve formě sms večer před závodem – zraněné koleno při tréninku. Nezbylo než sehnat náhradníka ještě dopoledne těsně před závodem a narychlo ho omluvit z výuky. Měl jsem štěstí a výsledkem bylo „genderově vyvážené“ družstvo pěti chlapců a pěti dívek. To byl sice trochu handicap, ale přesto jsem věděl, že se nejedná o “béčkový“ tým složený z náhradníků.
První vyrazil na trať Adam Pinc. Svých 6 kol obkroužil v čase 16:32 a předával na 8. místě. Druhý úsek běžel Martin Landiga. A tady se to zamotalo. Ač byl počet okruhů kontrolován elektronickým čipem, předávka proběhla o jedno kolo dříve. Zatím co na 3. úseku kroužila Bára Žampachová, dojednával jsem s organizátory nápravu našeho pochybení. Závěr – Martin uběhne ještě jedno kolo. Souhlasil jsem a instruoval Martina. Pak ale přišel protest, že si Martin odpočinul, doplňující kolo poběží sprintem a získá tak pro nás vlastně výhodu. No dobrá, co s tím? Nový požadavek – další běžec poběží 7 kol místo 6. Opět jsme souhlasili a tento úkol padl na Adama Picuru, což je zdatný běžec na lyžích a rozdíl mezi 4 a 5 km pro něho moc neznamená. Po jeho doběhu jsme se náhle ocitli na 1. místě. Úsek číslo 5 byl opět povinně dívčí a na trať vyrazila Heidi Juránková, která naše vedení ještě navýšila. A přišel další protest. Že jsme nebyli dostatečně penalizováni a že musí někdo uběhnout trestné kolo. Nedalo se nic dělat, za chyby se platí, také nás mohli rovnou diskvalifikovat. A tak Martin Landiga opět vyrazil na trať. Naše vedení přestalo být tak jednoznačné, hustota běžců v čele závodu stoupla. 6.úsek běžela Kristýna Molčanová. Běžela statečně, ale proti klukům běžcům neměla šanci. 7. úsek byl opět povinně dívčí. Kristýna Sedlecká nás znovu dostala na medailové pozice. V 8. úseku naše naděje upevnil David Mašek. Eliška Brožková nastoupila 9. v pořadí. Postup do Prahy se nám v nohách běžců gymnázia Cheb sice vzdaloval, ale ta medaile, ta medaile byla stále nadosah. Naše napětí ukončil Vítek Brožek, když doběhl poslední úsek. Ještě jsem se pro jistotu dotázal pořadatelů, že nejsme opravdu diskvalifikováni. Uznali, dostatečnost naší penalizace a potvrdili konečné pořadí. V čase 2:57:28 a jedním kolem navíc jsme tedy obsadili krásné 3. místo!
Všem běžcům tímto blahopřeji a děkuji za vzornou reprezentaci školy. A vzhledem k tomu, že by měli studovat na našem gymnáziu i nadále, říkám si, že příští rok by ta Praha mohla konečně zase vyjít!!!
Jan Nováček
Zpět