S kvartou A na školním výletě
Vyrazit na výlet se třídou, která nemá na škole zrovna nejlepší pověst, bylo pro mě výzvou. Očekávala jsem jen to nejhorší a jaké pak bylo překvapení, když se z naší dvoudenní návštěvy Děčína a Hřenska vyloupla příjemná akce plná zajímavostí.
Nevím, jak pro žáky, ale pro mě byl Děčín, ale i jeho okolí velmi přitažlivou krajinou. Město nabízelo několik půvabných i historických zákoutí. Působivější to bylo o to víc, že jsme bydleli přímo v centru města, v budově bývalé městské sýpky, která byla zrekonstruována na hezky upravenou vysokoškolskou kolej. První den odpoledne jsme nejprve společně prošli město a pak jsme se rozdělili do dvou skupin. První vyrazila se svou třídní profesorkou Ivanou Alfonsovou na místní koupaliště, které poskytovalo jak venkovní, tak vnitřní bazén. Všichni se tam do sytosti vyblbli a nasáli do sebe vodu, když už nedorazil slibovaný déšť. Žáci druhé skupiny si chtěli pouze „válet šunky“, proto jsem je vzala na nejvyšší krpál v Děčíně, aby také měli na co vzpomínat :-) Všichni jsme se zapotili, ale stálo to za to. Nechat si ujít tak nádherný výhled shora by byla opravdu škoda.
Druhý den výletu nabral ještě silnější obrátky a byl plný ušlých kilometrů, protočených žákovských očí, smažených hamburgerů a kroket v bufetu a nádherné krajiny národního parku „Česko-saské Švýcarsko“. Z Děčína jsme vyrazili lodí po Labi do Hřenska, odkud jsme pak absolvovali pěší turistický okruh směr Pravčická brána, Mezní louka a Tichá soutěska a na lodičce zpět do Hřenska. Po prochozených cca 18km jsme si dali menší rallye závod autobusem a maraton paní Alfonsové na ubytovnu pro své tašky a pak na nádraží, abychom stihli ten náš pravý vlak. Doběhli jsme ještě s předstihem, ale vlak měl samozřejmě zpoždění. Naštěstí jen několik minut. A pak už hurá domů...
Hurá? Ano, výlet byl vyčerpávající. Mj. ale taky přinesl překvapení, jak dobrý kolektiv žáci kvarty A tvoří. Nebuďme naivní, nejsou to žádní andílci. Na výletě chtěli vyzkoušet řadu neplech. Ty však pokouší i kdejakou jinou třídu. Po veškerém ohrnování nosů byli nakonec relativně poslušní, slušní, zvídaví a společenští. Jsem ráda, že jsem na výlet jela s nimi a s paní prof. Ivanou Alfonsovou.
Mgr. Veronika Lanová
PS: Nechť následující fotky potvrdí pravdivost mých slov.
Zpět