Metropolí jižní Moravy za 24 hodin aneb Brněnská muzejní noc 2011
Ten, kdo zažil muzejní noc, ví, že právě tato noc má zvláštní atmosféru. Avšak ten, kdo nezažil muzejní noc v Brně, ten se ochudil o jedinečný kulturní zážitek. Ptáte se, čím je Brno zvláštní? Uvolněnou atmosférou tak typickou pro jižní Moravu, vstřícností jeho obyvatel a samozřejmě atraktivními památkami. Přestože účastníci víkendového kulturně poznávacího zájezdu nemají ještě možnost srovnání (muzejní noci se účastnili poprvé v životě), správně vnímali pohodové ovzduší. (Tedy pokud jim to dovolila únava z celodenního tryskového maratónu městem.) Možná právě proto se skupina nadšenců nižšího i vyššího GO vydala v souladu s mottem „Posedlost se dá léčit jedině realizací“ vstříc nepoznanému. Kde jinde totiž můžou zažít spontánní herecké exhibice, jazzová a jiná hudební čísla přímo na ulici?
Pátek 13. 5. 2011
Tak jsme konečně nasedli do žlutých autobusových linek a vyrazili směr Brno s pauzou na protažení hýžďových svalů v Praze. Cesta ubíhala vesele za občasného okřikování hlučnějších jedinců. Brno nás přivítalo se vší parádou, a to doslova. Deštěm omyté silnice a chodníky byly v obležení různých individuí, tak, jak to v těsném okolí hlavních nádraží bývá. Po rychlém zorientování, dvou telefonátech a čtyřech stáncích – kvůli jízdenkám MHD - jsme konečně seděli v šalině směr Komárov s cílem dorazit na Koleje MU bří Žůrků, což se záhy podařilo. Po opadnutí cestovního adrenalinu se ozval zasloužený hlad. Pokud si však někdo myslí, že ve druhém největším městě republiky najdete otevřený obchod v deset večer, je na omylu. Zachránil nás Velký Špalíček – kulturní a obchodní centrum v centru města. Vyzbrojeni polévkami (čínská se dá jíst i suchá), někdo bagetami ( dvě jsou málo, jedna nic, takže raději tři) jsme spěchali na nám. Svobody, abychom spatřili brněnský „Orloj“. Zkonstatovali jsme, že pro orientaci, kde vlastně ten čas máme spatřit, potřebujeme návod. Ani sami Brňáci nemají jasno v reakcích na „výkřik moderního designu.“ Jdeme spát s nadějí, že zítřek bude stát za to.
Sobota 14. 5. 2011
Nemilým překvapení se ukázalo být, alespoň pro některé jedince, přesně načasování. Ačkoliv je nutné přiznat, že půlhodinka na odchod s vědomím, že se vrátíme asi za šestnáct hodin, není nic moc. Pokud se někdy dostanete do Brna, byl by hřích nenavštívit jeho dominantu - hrad Špilberk. Chtěli jsme si v klidu vychutnat atmosféru zdejších proslulých kasemat. Představa doživotního přikování v cele 2 x 1,3 m v nás vzbuzovala nepříjemné pocity. Z hradu jsme pak vyrazili neomylně ke gotickému skvostu – kostelu sv. Jakuba. Zdejší průvodce – ani vlastně nevíme, kde se tam tak najednou vzal – věděl o každém kameni i kamínku historii snad ještě z doby jeho vzniku. Zahrnul nás zajímavými a obsahově vyčerpávajícími informacemi. Jeho závěrečná emotivní překlad latinského nápisu ve středu kostela - „Co jste dnes vy, byli jsme i my. Co jsme dnes my, budete i vy.“ – nám zněla ještě dlouho v uších. Odpoledne proběhlo ve znamení deště, který jsme zdárně přečkali pohodlně usazeni v sedadlech multiplexu. Pak nás čekala ještě Katedrála sv. Petra a Pavla, další z dominant Brna, rychlá vzpruha v Dobré čajovně a nastala hodina H. Brněnská muzejní noc V šest hodin večer to vypuklo. Zpočátku to vypadalo, že se ulice zaplnily jen nepatrně více, než obvykle, ačkoliv podle statistických údajů v rámci Brněnské muzejní noci 2011 navštívilo památky 151 000 návštěvníků. Když jsme dorazili na naši první památku muzejní noci, pochopili jsme proč. Ano, snad všichni stáli v téměř čtyř set metrové frontě, která však, světe div se, postupovala rychle. Uvnitř na nás čekala technika a mechanika ve všech myslitelných podobách. Od motorů, přes turbíny, nástroje a přístroje specializovaných oborů až po zavěšen¨ý vrtulník či letadlo. To vše obohaceno o modely letadel a stíhaček, do nichž bylo možné i vstoupit. Celkové uvolněnosti nahrávalo i cateringové zázemí a celková vstřícnost. Nabiti zážitky jsme se vydali znovu na Špilas. Tentokráte nás sem lákal doprovodný program – orientální tance, rytířské souboje, dobové středověké trhy a ohňová show na závěr. V rámci čekání na tu správnou „tmu“ jsme si prohlédli ještě výstavy umění v Uměleckoprůmyslové galerii, z níž jsme se pak díky dvěma opozdilcům už nestihli vrátit na vytoužený závěr na hradě. Utrmácení a spokojení jsme se ještě prošli nočním Brnem zpět na koleje, kde jsme doslova a do písmene padli do postelí ve čtvrt na dvě ráno.
Neděle 15. 5. 2011
Šest hodin spánku bylo opravdu málo. Nevadí, dospíme to v autobusu. Bylo to náročné, ale stálo to za to.
A příště …
Zpět