Gymnázium Ostrov
Z některých škol odcházejí nic netušící absolventi do nelítostného světa, přáli bychom si, aby z ostrovského gymnázia vycházeli nelítostní absolventi a absolventky do nic netušícího světa!

Česky English Deutsch

Česko-německý cyklovýlet

Foto

 

Je 21:18 a já piju svůj horký čaj, jen tak letmo se koukám na e-mail. A hele, něco mi přišlo:
Ještě jednou nazdar cyklisti!
Zítra nástup na rajóny mezi 6:45-7:00. V 7:00 je odjezd, tak počítejte s tím, že naložení kola také nějakou dobu trvá. Předpokládaný příjezd cca v 15:00.

Povinně s sebou:

kolo
helma
pojištění
průkaz totožnosti
něco teplého na sebe
vodu na pití
pár drobných euro na případné posezení
dobrou náladu 


Těším se.
Nashle Veronika Černá
Tak je to pravda! Cyklovýlet se koná. To vzrušení, to očekávání, to napětí, to už asi trošku přehrávám, ale chci říct a vyjádřit naše pocity po přečtení této zprávy.
            Celé to začalo na můj vkus nějak časně, o to víc se však těším. Bylo nás pět, ne teda deset. Osm žáků a dvě paní profesorky. Po naskládání kol propukla debata o tom, jaké bude počasí, kudy a kam pojedeme a podobné věci. Cesta nám trvala něco málo přes dvě hodinky. Dychtíce po novém zážitku na nás Němci urputně mávali. Náš první pocit byl „zděšení“, ale brzo jsme se oklepali a vyrazili vstříc osudu.
            Začali jsme pozvolna. Avšak chvilku trvala synchronizace mezi našimi styly jízdy. Po ujetí pár kilometrů nás očekávala svačinka strávená v poklidu v parku. Ke svačině bylo plno čaje, ovoce, pečiva, uzenin a sladkostí. Tam také vznikla naše první „rodinná“ fotka. Plní sil jsme vyrazili kupředu. Při cestě se Tomáš popral s vosou – skončilo to 2:1 a nateklým okem pro Tomáše.
 Cesta nás zavedla na místo, kde dřív vedla hranice mezi DDR a BRD (česky NDR a SRN). Během asi patnácti minut jsme prodělali přednášku o historii a osudech rozdělených Němců. Po této přestávce se naše cyklo-kolona vydala k modelu zámku, který tam kdysi stál. Další pauza, další "rodinná fotka", další pojídání svačiny.
Bohužel jsme se otočili a jeli zpátky. Po náročné cestě do kopce nás spasilo posezení v restauraci. Celou dobu naší výpravy panovala dobrá nálada a opilý tímto dojmem jsem přijal úkol napsání této reflexe-popisu cesty. Zpátky to šlo celkem hezky. Po příjezdu k autobusu následovalo „srdceryvné“ rozloučení. Jízda domů autobusem byla o něco pohodlnější a vládla skvělá atmosféra. Dojeli jsme téměř nezranění, ač jsme ujeli plus-minus 28 km na kole a 280 km autobusem.
 Myslím, že se výlet povedl. „Pokud nesouhlasíte s mým názorem, popřemýšlejte sami nad sebou. Opravdu si myslíte, že já bych se mohl mýlit?“
Petr Modrovič V4A


Zpět

Gymnázium Ostrov