Česky Německy

Posvátný okrsek v Ostrově a zámecký park

Město Ostrov se nachází v jihozápadní části Krušných hor a ve východní části Sokolovské pánve. Ta je obklopena Doupovskými horami, Krušnými horami, východními výběžky Slavkovského lesa a severní částí Tepelské plošiny. Ostrov leží jen pár kilometrů od slavného města Karlovy Vary. V okolí městečka Ostrov nalezneme mnoho přírodních krás, rybníky, lesy, řeky, louky a jiné nádhery přírody, ale přímo uvnitř městečka Ostrova v nejstarší části, se nám otevírá nezapomenutelný pohled na nádheru zcela odlišnou. A tou je architektonické umění našich předků. Ostrov pamatuje hodně událostí. Období klidu a míru, ale má také bouřlivé a nešťastné vzpomínky. Jako zázrakem se nám dochovalo hojné množství informací, historicky významných staveb… Ohlédneme se do minulosti a zjistíme jaký osud čekal zdejší kaple, piaristické gymnázium a kolej, zámecký park, Palác princů a letohrádek.

Ostrov za vlády markrabat Bádenských (1690–1789) – Julius Jindřich, vévoda Sasko-Lauenburský se rozhodl, již před koncem třicetileté války, vybudovat v Ostrově pro sebe a příslušníky české linie rodu Pohřební mauzoleum. Tato dominanta měla stát na odlehlém místě za zámeckou zahradou, která symbolizovala ráj pozemské radosti. Základní kámen k pohřební kapli, zasvěcené svaté Anně, položil prý sám vévoda 20. dubna 1644. Dosud nám však není známo, zda-li už v této době byla plánována i výstavba kláštera v její blízkosti a ani netušíme s jakými řeholními řády vévoda jednal. Kapli se podařilo dostavět až v roce 1663. Dne 16. září byla za účasti pražského arcibiskupa Arnošta Harracha, tepelského opata a mnoha dalších duchovních a světských představitelů slavnostně vysvěcena. Nedlouho na to 20. listopadu 1665, vévoda Julius Jindřich umírá a podle svého posledního přání je také uložen v Sasko - Lauenburské pohřební kapli. Dodnes neznáme autora této stavby. Až do roku 1666 zůstala kaple Sasko-Lauenburského mauzolea za městem osamocena. Anna Magdaléna, ovdovělá vévodkyně, rozhodla postavit vedle pohřební kaple Kolej piaristů již 19. prosince 1665. Anna Magdaléna nechala vystavit dne 6. května 1666 vlastní zakládající listinu koleje s dvanácti řeholníky. Do českých zemí přišli piaristé zásluhou kardinála Dietrichsteina nejdříve na Moravu, kde vznikly první konventy mimo Itálii díky zakladatelské činnosti P. Pietra Casiniho. Za architekta zvolila vévodkyně pražského stavitele bavorského původu Martina Reinera. S tímto architektem spolupracovala spousta lidí. Například přední pražský Carlo Lurago, políři Wolfgang Dientzenhofer a Hanse Peterberg… Celkový charakter stavby prosazuje bavorský proud architektonické tvorby raného baroka. Stavba koleje byla téměř dokončena v roce 1671, kde zde už rok působilo 12 řeholníků. Klášterní kostel Zvěstování Panny Marie byl 16. září 1674 slavnostně vysvěcen za přítomnosti arcibiskupa Mathiase Ferdinanda Sobka z Bielenberku. Vévodkyně Anna Magdaléna zemřela necelé 3 roky po zahájení stavby koleje a bohužel se nedožila dokončení svého díla. Pokračoval v něm dál její syn Julius František. Vznik řádu podnítil aragonský šlechtic Josef Kalasánský, který založil na podzim roku 1597 na faře u sv. Doroty v římské čtvrti Trastevere bezplatnou školu pro chudá dítka. Areál piaristické koleje měl své gymnázium. To mělo v letech v letech 1666-1777 šest tříd, kromě ostrovských tu studovali i chlapci z okolí, ale také z Plzně a Prahy. Za řeholní oděv slouží piaristům černý talár přepásaný cingulem. Ve znaku mají v červeném (modrém) poli monogram MA (Maria), korunovaný s křížkem, pod monogramem zdobí znak zkratka MP OY (Matka Boží), pod kterou je šesticípá hvězda, další provází na každé straně korunku. Celý znak je umístěn v plamenné aureole. V roce 1780 bylo gymnázium změněno na německou hlavní školu o čtyřech a později o třech hlavních třídách pro děti od pěti do patnácti let. V Ostrově byla ještě škola obecná a farní, v níž vyučovali světští učitelé (čtení, psaní, počty, náboženství a zpěv). Chlapecká škola měla dvě třídy a dívky navštěvovali oddělenou třídu, ale zcela nepovinně. Až do roku 1852 existoval v Ostrově klášter, přesněji piaristická kolej a ta spravovala gymnázium a trojtřídní hlavní školu. (Žákem ostrovského gymnázia byl mimochodem významný fyzik a chemik Josef Loschmit.) V polovině století se klášter dostával do finančních potíží a navíc v období od 11. března do 11. září 1850 byl klášter i s gymnáziem změněn ve vojenský lazaret. Všech sedm řeholníků se muselo přestěhovat do úředního domu a vyučování se konalo v bytech profesorů a v soukromých domech. Ke dni 6.září 1852 gymnázium zaniklo zcela. V Ostrově zůstala pouze triviální farní škola umístěná v klášteře. K chlapecké škole přibyla v roce 1858 dívčí škola.

Piaristické gymnázium v Ostrově působilo s přestávkami do roku 1876. Roku 1897 zde byl zřízen dívčí penzionát Sester křesťanské lásky. Počátkem 50.let 20.století převzala bývalý klášter do správy Československá armáda.

Markraběnka Sibylla Augusta nechala zhotovit Kapli zasvěcenou ochránci před ohněm sv. Floriánovi naproti klášternímu kostelu v letech 1692 -1693. Byla vybudována na paměť požáru, který sice zachvátil zámek, ale na vlastní město se nerozšířil. Tato kaple má v kopuli malbu znázorňující Vraždění betlémských dětí (na rozkaz Herodota) a Nejsvětější Trojici od italského malíře Paola Manniho. V roce 1933 byla renovována jako památník obětem první světové války. Tato dominanta je vrcholně barokní dílo Johanna Stockha.

Vrátíme se však zpět k markraběnce Sibylle Augustě. Tato dáma při svých cestách po Evropě navštěvovala častokrát slavné poutní místo ve Švýcarském Einsiedeln. Při návštěvě v roce 1708 zde její dosud nemluvící syn Ludwig Georg znovu nabyl řeči a později se uzdravil i ze své nebezpečné horečky. Tehdy se markraběnka z vděčnosti rozhodla postavit v Ostrově Kapli Panny Marie Einsiedelnské podle vzoru kaple v Einsiedeln. V následující roce si markraběnka vyžádala stavební plány u einsiedelského opata Maura a stavba mohla být ještě téhož roku zahájena. Zatím není doloženo, kdo vedl tyto stavební práce. Místo pro tuto kapli bylo zvoleno na pahorku vedle piaristické koleje. Vysvěcena byla na svátek Narození Panny Marie 8. září 1710.

Markraběnka Sibylla Augusta se roku 1715 rozhodla postavit v Rastattu stejnou kapli, kterou prokazatelně stavěl M. L. Rohrer. Mezi oběma stavbami však existuje řada zřetelných odlišností. Napravo od kaple Panny Marie Einsiedelské stávala ještě drobná kaple Panny Marie Bolestné.

V letech 1673-1679 postavil na místě původního dřevěného letohrádku Julia Jindřicha, vévody Sasko-Lauenburského, pražský stavitel Abraham Leuthner (na zakázku od Julia Františka, vévody Sasko-Lauenburského), podle svého či převzatého návrhu v barokním stylu, nový Letohrádek, tzv. zahradní dům. Zednické práce řídil knížecí polír Kryštof Prauss, který již v Ostrově působil při dokončení kláštera piaristů. Letohrádek je samostatně stojící stavbou na čtvercovém půdorysu. Měl se stát centrem zámecké zahrady. Přízemí je řešeno na půdorysu osmiúhelníku s nikami v podobě grót (krápníkových jeskyní) s kašnami, nesoucí heraldické symboly a nápisy se jmény Sibylly Augusty Sasko - Lauenburské a Ludwiga Wilhelma Bádenského. Objevoval se tu i prvek vody, v barokním období velmi oblíbený a mnohoznačně zobrazovaný živel. Letohrádek patřil ke skvělému vévodovu životnímu stylu. Podle vzoru italských vil nabízel vznešené ústraní (obytné prostory i kapli), klidné místo pro pěstování vévodovy alchymistické záliby, ale i reprezentativní prostředí pro slavnosti. Když si Ostrov na počátku 90. let 17. století dobudovával bádenský markrabě Ludwig Wilhelm jako svou rezidenci, došlo i v letohrádku k dalším úpravám. V letech 1692-1693 navštívil Ostrov malíř architektur a později též architekt Domenico Egidio Rossi. Byl to začátek jeho dlouhodobého zaměstnaneckého vztahu k bádenským markrabatům jak v Ostrově tak i v Rastattu. Podílel se na „skvostném vybavení“ letohrádku. Ne zcela objasněnou zůstává malířská výzdoba ústřední haly, a to se týče autora návrhu, provedení i přesného výkladu jednotlivých alegorických postav. Tato malba vyvolává silnou optickou iluzi prostorových architektonických konstrukcí a zdobných prvků i klamné zdání výšky. Je zde zobrazena skupina bohů (Jupiter, Merkur, Venuše s Amorem, Horus či Saturn,… uprostřed se vznáší Apollon, bůh slunce). Představa heliocentrického uspořádání nebeských těles, jejich ztělesnění.

Dnes funguje Letohrádek jako pobočka Galerie umění Karlovy Vary.

Zámecký park Po roce 1625 založil zámeckou zahradu tehdejší majitel ostrovského panství, Julius Jindřich, vévoda Sasko-Lauenburský. V její úpravě se prolínali prvky renesančních, manýristických a raně barokních italských zahrad s hojným využitím vodního živlu v podobě vodotrysků a vodních ploch a bohatou sochařskou výzdobou. V letech 1665-1689, za panství Julia Františka, vévody Sasko-Lauenburského, pokračovali práce na úpravách zámecké zahrady již v souladu s barokní koncepcí reprezentativní zámecké zahrady. Třetí etapou v letech 1690-1715, kdy Ostrov vlastnil Ludvík Vilém, markrabě Bádenský, manžel Franzisky Sibylly Augusty, rozené vévodkyně Sasko-Lauenbueské, barokní výstavba parku vrcholila. Jednalo se o jednu z prvních realizací francouzských principů zahradní tvorby Le Notrovy školy v Čechách. Čtvrtá etapa, od konce 18. století, je fází pozvolné přeměny formální zahrady v přírodně krajinářský park. Většina staveb v parku byla odstraněna, vodní partie byly zcela opuštěny a umělecká výzdoba byla odprodávána a ničena. V přibližné podobě z druhé poloviny 19. století se park zachoval dodnes. Ve své době byli v parku bludiště, vodotrysky, mnoho zeleně, fontány, voliéry, terasy, rybníčky, systémy kanálků (bylo možno proplouvat na loďkách), živý plot, ale také zahradní divadlo.

Rozsáhlé úpravy, které v zámeckém parku probíhají v posledních letech a jejichž cílem by mělo být alespoň částečné připomenutí jeho bývalé proslulosti, započali v roce 1996 výstavbou vodních nádrží v prostoru před schodištěm u jižního průčelí Paláce princů. Byla opravena kaple sv. Jana Nepomuckého. Dále pokračuje i obnova Letohrádku.

Palác princů (= Bádenský zámek) byl postaven v letech 1685/1693-1696 dvorním stavitelem Johannem Sockhem v prostoru původního hospodářského dvorce, zvaného Bílý dvůr. Architektonické ztvárnění fasád objektu se třemi křídly a třemi o patro vyššími čtverhrannými věžicemi, umístěnými na jeho nárožích, bylo přizpůsobeno architektonickému pojetí Pohledové stěny. Na honosné jižní průčelí s mohutným schodištěm navazoval umělecky i technicky náročně řešený vodní parter. Po požáru v roce 1795 bylo sneseno západní křídlo objektu, spojující původně Palác princů komunikační chodbou se zámkem. Tím se jeho nádvoří zcela otevřelo do prostoru parku. Z bohaté výzdoby zámecké zahrady z druhé poloviny 17. století se dochovala již jen kamenná mísa původní fontány, osazená do nově vytvořené kašny na nádvoří Paláce princů. Stejně jako v zámku jsou i prostory v Paláci princů využívány pro potřeby Střední průmyslové školy strojní.

Původní dřevěný mostek byl ve vrcholně barokním období nahrazen kamenným mostkem o jednom mostním oblouku s bočními rozevírajícími se zídkami, ukončenými pilířky s kuželkami. Na jeden z pilířků byla umístěna socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1827, původně umístěná na pilířku mostku u klášterního areálu. Pískovcová socha světce v tradičním ikonografickém pojetí má velice zajímavý a unikátní detail - jako znamení mlčenlivosti a zpovědního tajemství drží světec v levé ruce zámek.

Drobná klasicistní kaplička sv. Jana Nepomuckého s otevřenou sloupovou předsíňkou, stojí přímo pod zahradním průčelím Lauenburského zámku. Nechali ji vybudovat v roce 1827 manželé Veronika Kotzová a Antonín Kotz, tehdejší ředitel ostrovského panství.

V posledních letech si město dalo velmi zaležet na kulturním rozmachu. Opravená místa, která byla v minulosti ošklivou jizvou a vzpomínkou na zlé doby a na hlavního nepřítele, tedy čas, jsou ty tam. V nedávné době bylo slavnostně otevřeno celé opravené historické centrum. Je to nesmírně šlechetné pustit se do takové práce a dotáhnout vše do vítězného konce. Stará část našeho města je velkolepá a upoutá každého. Město Ostrov bylo, je a bude krásné a nezapomenutelné místo na zemi.

Martina Holčáková